THIS EMPTY FLOW jsou ukázkovým příkladem hvězdy, jíž nebylo kvůli mnoha „objektivním“ okolnostem v době aktivního působení dopřáno víc než jedno zazáření v podobě přelomového a ceněného alba „Magenta Skycode“. Do dnešních dnů nepříliš rozsáhlý odkaz obskurních Finů (vedle debutu tvořený pouze a především kompilacemi raritních a doposud nevydaných materiálů či remixů), kteří jsou velmi často označování za jednu z ne zcela doceněných kapel své doby, dosáhl však i přesto statusu kultovosti. Ostatně nitky jedinečnosti provází i „hudební historii“ kmenových členů kapely (Nika (Skorpio) Sirkiä a Jori Sjöroose), pro něž po hibernaci neméně kultovní lovecraftovské „plíživé hrůzy“ THERGOTHON v roce 1994 představovalo společné jméno THIS EMPTY FLOW nové východisko pro další a hudebně méně úzce zaměřené působení.

„Magenta Skycode“ ani po letech neztrácí nic ze své působivosti a je výtečnou ukázkou muzikantského umu a schopnosti zapůsobit na emoční aparát posluchače. Ke slovu se plně dostává výsostná finská melancholie a zasněné rozpoložení tu a tam zběžně orámované formálními znaky gotického rocku tak, jak byl pojímán v 80. letech minulého století („Useless“), či dark wave hnutím. Ano, srovnání např. s britskou ikonou THE CURE nejsou ojedinělá a možná, že tu zastřený jinde afektovaný hlas Joriho Sjöroose vám může připomenout lkaní Roberta Smithe. Přeci jen se však při bližším pohledu jedná o letmé doteky, které se v hudbě THIS EMPTY FLOW vynořují nahodile a jakoby mimochodem, doplňujíc bohatý výrazový rejstřík kapely.

Ačkoliv je „Magenta Skycode“ zcela novým a svébytným hudebním útvarem, i tak v některých aspektech čerpá také z minulé tvorby někdejších neřízených a syrových THERGOTHON a sdílí vybrané společné stylotvorné prvky. Zatímco úvodní skladby demonstrují výtečný cit pro kytorvou melodiku, třetí „Stream“ ukazuje v přeneseném smyslu slova „post doom metalové“ hudební pojetí nesoucí se na repetici ševelících syntetizátorů, piánu, akustickém brnkání a pomalém, pochodovém rytmu včetně relativně dlouhé stopáže. Jednoduchý a v zásadě univerzální recept, který však THIS EMPTY FLOW dokázali přetavit v maximálně funkční a působivý celek, orámovaný neokázalou, přesto přitažlivou melodikou, která se zaryje hluboko pod povrch. Následující „Towards Distant“ se opět nese na přímočarém a jednotném melodickém motivu s monotónním rytmickým základem, vpleteném do smyček rádiových vln a komunikace astronauta, jenž se vznáší v tiché prázdnotě kosmu. Teprve prostřední část nahrávky (počínaje „Snow Blind“) představuje hutnější kytarovou tvář kapely, která má nyní velmi blízko ke vzpomenutému gotickému rocku. Naléhavý a lehce afektovaný Joriho zpěv se mísí s programovanou rytmikou a nervózními, téměř psychedelicky znějícími kytarami, jejichž řezavost a syrový zvuk kontrastuje s jemným ševelním první půle alba („Distress“ ). Závěr se opět částečně vrací k uhlazenějšímu vyznění a plně syntetizuje všechny nástroje a hudební prvky do podoby unikátního celku prostoupeného všeobjímající melancholií, jenž se umně vpletena do naléhavých melodií stává jedním ze stěžejních poznávacích prvků těchto zvláštních Finů.

„Magenta Skycode“ jako jediné řadové album plně vystihuje a demonstruje kreativní potenciál kapely, který se rozprostřel do všech stran a nenechal se omezovat hudebními škatulkami. Co zůstalo je podmanivá melodika, potemnělá nálada dlouhé finské noci a neotřelé hudební nápady, jejichž působivost nijak nepoznamenal ani zub času. I přes jejich relativně krátké působení by se o THIS EMPTY FLOW dalo napsat poměrně hodně. Slova jsou však v některých případech pouze prázdnou náhražkou, která nedokáže plně vystihnout a popsat neuchopitelné. Proto poslechněte a objevte kouzlo těchto zajímavých Finů sami.

Poznámka: Hudební odkaz Finů žije i nadále. Po oficiálním ukončení činnosti byly postupně vydány další nahrávky obsahující vesměs raritní materiál, remixy či dosud nevydané skladby připravované pro druhou řadovku. Posledním připomenutím je letošní kompilace, jednoduše pojmenovaná „The Album“, která obsahuje remasterovanou verzi alba „Magenta Skycode“ a několik demoverzí. Hudební kontinuita i nadále přežívá v poněkud zjemnělém projektu  Joriho Sjöroose, příznačně pojmenovaného MAGENTA SKYCODE, zatímco Niko (Skorpio) Sirkiä upřel svůj tvůrčí potenciál směrem k ambientním a industriálním vodám.